We remember what we want to remember, because our brain wants to.

My age is only twenty-one, but my experiences have had a chance to change me yet. Even if we are living through hard situations, we can be in peace for long time, as long as our body doesn’t say stop. The situations are still in memory (to clarify, in cortex of the brain) and are waiting for awareness. Either we will be strong enough to live with them, or will be knocked down by them. Fortunatelly, our brain is a very clever computer (more clever than we think), and it knows how to work with memories, to make them hurt us less.

Let´s search in the past of our lives, why have we chosen just this university, this work? Why have we chosen having a big family, or staying alone? Why do we listen to rock music? Our experiences have a responsibility for a part of our personality and we don’t have to remember them.

Also, we rather process nice situations and give them priority. However, bad memories will find their way. Maybe I was experiencing a joyful situation while there was a song in the radio and althought I don’t remember it, now it’s one of my favourite songs. I know from school that Amygdala from Limbic circle is one of the reasons for it. Associations are a main human sign. It´s a complicated process in the brain and many structures work on it. Not only humans have this fantastic ability to connect mental perceptions, thoughts, feelings and mood. For example, without associations we couldn´t train dogs.
And It´s an illustrative example of the inability to retain a thought. 😀

Reklamy

Můj první rok na lékařské fakultě

Nejsem zdaleka tak dobrý písař, jakým bych si představovala být. Snad to ničemu neškodí a budu spět ke zlepšování.

Nejdříve bych se vám chtěla ve zkratce představit a poté bych se ráda rozepsala o mých dojmech za poslední rok, co jsem strávila na první lékařské fakultě.

Jako děti jsme si každý představoval všechny možné povolání, které bychom pak jako dospělí chtěli vykonávat. Já jsem jednu chvíli chtěla být letuškou, pak zase pilotkou, nebo také lékařkou. Rodiče mě od základní školy směrovali k učení různých jazyků, což ničemu neškodí, ale přece jen jsem pokračovala v jedné z dětských představ, a to v medicíně.

Hodně lidí mě od mého rozhodnutí odrazovalo. Ti, co jsou na medicíně jako já, si to pravděpodobně také zkusili. Přesto jsme to tolik chtěli a šli do „toho“. Já toho nelituji. Říkali mi, že na této škole není žádný kolektiv, jen jednotlivci, bez osobního života, používajíc k dosažení úspěchu podrazy. Opak byl pravdou. Poznala jsem skvělé lidi, kterým mohu věřit a stali se mými opravdovými přáteli.
Medicína není škola jednoduchá a je dobré mít oporu v lidech kolem sebe.

Ten rok, co jsme nastoupili, byly provedeny jisté změny ve studijním plánu, ty se teď ruší a vše bude po starém. (Jsme takoví pokusní králíci, viz. první státní maturity námi odzkoušené). Jednalo se o jeden z hlavních předmětů, a to histologie. Zkouška z ní se dělala již v lednu. Profesoři při ní zkoumali naše znalosti z prvního semestru a embryologii, kterou jsme moc na cvičeních nepoznali. Zbývalo se ji doučit při zimním zkouškovém. Znalosti z histologie a embryologie letního semestru pak zkoušeli profesoři na zkoušce z anatomie. No, byl to pokus.

Histologie
Těšila jsem se na ni. Mám ráda mikroskopování a titěrnou práci. Na seznamovacím zájezdu s námi byl doktor, jehož rudý nos už z dálky napovídal, co tak rád ve volném čase dělá. Říkali nám, že ho občas studenti v noci loví z místního rybníku, když se vracejí z hospody za lesem. Kamarádi z kruhu měli možnost si to také letos vyzkoušet. Pak jsme zjistili, že ho budeme mít na cvičeních z histologie. Nakonec jsme na těchto cvičeních byli spojeni ještě s jedním kruhem, kterému velel právě on a nám byl přidělen pan doktor Martínek. Na jím opravených testech, kde měly být také „schémátka“, jsme se setkávali s větami typu: “ Příliš dlouhé mikroklky“, “ Moc stočené řasinky“, „Příliš protáhlé jádro“, nebo prostě jen “ ???“. To jsme ho moc rádi neměli a záviděli jsme kruhu s doktorem „Červený nos“. Po zkouškovém už jsme Martínka milovali. Naučil nás. Dozvěděli jsme se toho mnoho a mnohým utkne v paměti pravidlo: „Kde to jezdí, tam se dláždí.“ Kamarádi z kruhu ví…

Anatomie
Na cvičení nás provázel pan doktor Stehlík, ortoped. Až si příště opět zlomím obratel, mám známého v Motole. Na první hodinu
z kostí ruky (pro nemediky, velmi málo textu a obrázků oproti testům, co následovaly), jsem se učila hodiny. Například mi zabralo hodinu stínování lopatky, aby byla krásná. Moc efektivní to věru nebylo. Postupně jsem se učila, jak se mám učit. Po asi deseti testech
jsem na to tak nějak přišla a letní semestr šel mnohem lépe, přestože jsme se prodírali znatelněji těžší částí anatomie.

Pitvy

Byly dvě, každá v jiném semestru. Ty hodiny odstáté u stolů s těly mi daly asi nejvíce. Student se tam naučí danou látku mnohem více a rychleji, než čtením do zblbnutí Čiháka a jiných knih. Také studentovi zlepší prostorovou představivost a to se hodí. Užili jsme si tam i zábavu a vzrušení. 🙂
Náš první asistent Robert se nám tam například snažil prakticky vysvětlit sestup varlat. Bylo to vtipné představení. Také jsme měli možnost shlédnout epileptický záchvat jedné studentky, která se skácela při pitvě hlavy jednoho z těl. Nenudili jsme se.

Zkouška z anatomie

Nejdříve jsme se museli propsat obrázkovým testem, který obsahoval látku z celého roku. To se mi tedy napodruhé povedlo. Poté následovalo ústní zkoušení. Vytáhla jsem si kvadriplet vcelku dobrý. Zkoušející házel fórky, kterým se tam nikdo nesmál. To nebylo dobré. První jsem mluvila o kotníku a strukturách kolem něj. První můj povedený kousek byl, když jsem nazvala  musculus peroneus longus, musculus perIneus longus. Podival se na mě, pak na mé spodní partie. „To máte slečno přece úplně jinde… CHOCHOCHO“
Pak přišlo na řadu téma jazyk. Trochu jsem se zamotala do inervace intraglossálních svalů. Prý jsem se neměla vytahovat, že je znám, když nevím, co je inervuje.

Další z otázek byl mozek, můj oblíbený. Basálními ganglii jsem si byla jistá a pochválil mě. Drknul do mě a řekl: „Tak neurologie, jo?“ Byla jsem v sedmém nebi. U oka jsme se pak moc nezdržovali a byla jsem poslána na pitevnu. Nejdříve kosti, byla jsem v koncích. Co že se to všechno upíná na mandibulu? Nevííím. Nakonec to ze mě dostali. Pak k tělu: „Trigonum caroticum, to nejlehčí, co vám mohu dát“. Obsah trigona dobrý. Ohraničení už horší – „Kam se upíná musculus omohyoideus?“ Ani vám tady nebudu psát, co jsem odpověděla. Ale bylo to aspoň v té oblasti. Na játrech a prostorech břicha jsem si to asi napravila. Pak srdce – dobrý, a řez mozkem. „Nesmim ho dat obraceně, nesmim ho dát obráceně,..“ Dala jsem ho obráceně. Aspoň jsem ho dobře popsala.

Rentgen, na prvním srdce, popsala jsem. Na druhým něco divnýho. Prý si mám od toho odstoupit. Furt divný. Říkám, že je tam asi něco v pánvi, co tam být nemá. Prý to tam mít ON nemůže. „Dítě!!“, zakřičela jsem. Na to, jak jsem zprvu neměla anatomii ráda, zalíbila se mi.

Biofyzika
Hned na prvním cvičení se jedna z naší tříčlenné skupiny musela obětovat a nechat do sebe vhánět proud. Ne, já to nebyla. Terko, jsi hrdina! Vyzkoušeli jsme si na sobě ultrazvuk, EKG a další vyšetření. Dokonce jsme se i projeli na rotopedu, hned po ránu. Párkrát nás vyzkoušeli, pan „hodný (áčka)“ a „zlý (déčka)“. Dobrý přezdívky, já měla u obou B-. U zkoušky jsem měla „kecavou“ (hodně kafe?), to bylo dobré.

Informatika 😀
Schytali jsme to. Od čtvrt na osm, a ješte s ním, s panem chlupatým a ?zakomplexovaným?
Na zkoušku jdu až za týden, snad se za mě pak přítel z FITu nebude stydět.

Latina
Přednášel nám uspavač hadů, ale byl milý. Obtížnost testů po celý rok lehčí, zkouškový test pak o dvě stě procent těžší… Překvapil, ale zvládli jsme to.

Genetika
Někteří z nudy při hodině klonovali ovce, někteří spali a jiní se zaměřovali na legrační „ř“ asistentky. Naučili jsme se hledat čtecí rámce v DNA, počítat pravděpodobnosti výskytu dědičné choroby v závislosti na rodokmenu, nalézat chyby v karyotypu člověka a jiné dovednosti. Na zkoušku v příštím roce se netěším.

Tělocvik, první pomoc a angličtina nám to hezky zpestřily.

Uplynulý rok byl plný nových lidí, míst, zážitků a situací. Byl všelijaký, jen ne nudný a moc se mi líbil.
Děkuji moc svému kruhu, že jsou tak skvělí lidé a mým blízkým, že mě podporovali.

Jestli jste vydrželi až do konce mého pokusu psaní, jsem jen a jen ráda.